Rozhovor s Ladislavem Procházkou, jednatelem společnosti TOXIN.
Je doba koronavirová. Jak vnímáte monitoring médií v tomto období, je na něm něco nového?
Zpočátku to vypadalo, jako by se svět zastavil. Ze všech stran jsme byli bombardováni jedním tokem informací. A stejně jako jiná odvětví, i monitoring médií tím byl značně ovlivněn. Museli jsme u řady našich zákazníků přenastavit sledovaná témata. Přitom se vše řešilo na dálku, neboť se každý bál potkávat. Kromě samotného obsahu, začala být důležitá i rychlost poskytování informací a v tom jsme na špičce, nejen v rámci ČR. Dokonce máme takový svůj „malý rekord“ (úsměv), kdy jsme dostali informaci přímo k zákazníkovi do 2 sekund od zveřejnění dané zprávy vydavatelem. Oceňují to zejména tiskoví mluvčí, kteří potřebují mít informace jako první. A jak se ukázalo, je to důležité nejen při krizové komunikaci.
Popsal jste, co jste dělali pro stávající zákazníky. A jak to ovlivnilo existenci a vývoj Vaší firmy?
To je dobrá otázka. Hlavně jsme věděli, že nám nikdo nepomůže, že se musíme spoléhat jen sami na sebe. A dobře jsme udělali. Za celou dobu jsme, podle českých úředníků, respektive podle jejich pravidel, a teď myslím jak moje firmy, tak i mě osobně, neměli nárok na žádnou podporu. Nedostali jsme tedy ani korunu, a to i přesto, že i našich zaměstnanců v kanceláři se dotkly karantény a nové zakázky nepřicházely, protože obchodníci museli sedět doma. Žádnou pomoc jsem ale neočekával a na nikoho zvenčí se nespoléhal. Tím se řídím celý život, a proto jsem také nebyl zklamaný.
Věděl jsem ale, že musíme lidi nějak zaměstnat, že musíme něco dělat. Proto jsme se rozhodli sami začít pomáhat tím, co umíme nejlépe – poskytovat důležité informace. Kontaktovali jsme desítky nemocnic, měst, obcí, krajské hygienické stanice, krajské úřady a další instituce a nabídli jim, že od nás budou dostávat monitoring médií po dobu pandemie zcela zdarma. Nemusím jistě doplňovat, že zájem byl velký. Mnozí se divili, že za to skutečně nic nechceme a k ničemu je to nezavazuje.
Tak to zní zajímavě. Můžete být konkrétnější, co jste těm institucím poskytovali?
Každá instituce potřebovala něco jiného. Asi bych to ani neměl říkat, ale stávalo se nám docela často, že jsme jim i radili, co by jim mohlo pomoci a jaké informace sledují ostatní organizace. Tak ku příkladu, nemocnice potřebovaly znát aktuální vývoj koronaviru v jejich regionu, i přímo v konkrétních organizacích, jako jsou domovy důchodců apod. Potřebovaly být informovány o stavu případů v okolních nemocnicích, o situaci v odběrových stanech. Velmi důležité byly jakékoliv zprávy o ochranných prostředcích, které mnohde chyběly a představovaly velmi vážný problém. Kromě toho od nás nemocnice měly informace z příslušné krajské hygienické stanice a také globální zprávy z hygienických stanic. Díky tomu, že se zabýváme informacemi, tak se nám i podařilo nakoupit pár štítů a respirátorů, které jsme pak darovali některým nemocnicím, které byly našimi zákazníky už před dobou koronavirovou. Data se opravdu uplatní všude (úsměv).
To muselo být hodně dat. Pomáhali jste je v této záplavě i nějak filtrovat?
Ano, bez toho by to ani už nešlo. Měsíčně zpracováváme terabajty dat z onlinu, tisku, sociálních sítí, rádia a televize. To představuje přes 5 tisíc zdrojů. K selekci dat využíváme vlastní vyhledávací engine, který pomůže přesně zacílit a vybrat potřebné výstupy. Kromě toho zapneme ještě náš modul na označování nebo odstraňování duplicit. V praxi se často stává, že například ČTK vydá zprávu, kterou pak přebírají jiná média. Postupně si k ní přidávají další informace a výsledkem je, že o tom samém máte i několik desítek výstupů. Určitě ani Vy nechcete číst jednu a tutéž zprávu několikrát. Stačí Vám jen jedna. Ta, která obsahuje nejvíce informací, a my Vám ji vybereme. Přitom se ale nemusíte bát, že byste přišli i o ty ostatní, ty máte také k dispozici, jen je nemusíte číst, pokud nechcete. A takových „vychytávek“, které Vám ušetří spoustu času, máme více.
