Obrovské množství dat vzniká dnes elektronicky. Uživatelé se často vůbec nezajímají o to, kde jsou uložena. A pak jsme svědky plačících lidí, kteří kvůli ztrátě telefonu přišli o všechny fotky svého potomka. Nebo ještě hůř, firem, kterým ztráta dat způsobila obrovské ztráty. Cesta jak tomu zabránit je jen jedna – pravidelné zálohování. Na pravidlo 3-2-1 bychom neměli zapomínat ani u těch méně důležitých dat.
Skoro pořád můžete najít na různých on-line fórech dotazy na to, co dělat, když počítač najednou nevidí flash disk. Většinou nechybí ani suchý komentář: „Gratuluji, právě ses naučil zálohovat.“ Je to možná kruté, ale má to hlubokou pravdu. Mnoho lidí stále podceňuje nutnost udržovat si kopii svých dat. Ovšem přijít o ně je tak snadné. Teprve pak mnozí pochopí. Často to může být banalita, někdy stačí odebrat USB zařízení v okamžiku, kdy na něj systém ještě zapisuje (protože život je příliš krátký na bezpečné odebrání USB). To mnohdy znamená, že disk už nikdy více nenačtete.
Podle údajů serveru National Day 365, je každý den odcizena asi stovka telefonů. Zkuste se zamyslet, kdy naposledy jste zálohovali data a fotky z něj? Možná patříte k té necelé třetině lidí, která nikdy nezálohovala. A třeba jste měli zatím štěstí a váš počítat nepatřil do té desetiny, která je každý měsíc napadena virem. Je také docela možné, že jste to doposud neřešili, protože jste spoléhali na firemní infrastrukturu, která se o zálohu dat postará vždy, když jste v kanceláři. Jenže už nějakou dobu pracuje hodně lidí z domova. Malý šálek kávy vylitý do notebooku tak může znamenat hodně velký problém. I proto si každého 31. března připomínáme Světový den zálohování. Jen málokdo chce asi zažít aprílový žertík a bezmocně přemýšlet, jak by svoje data ještě zachránil. Někdy to nejde!
3-2-1 a jste v bezpečí (relativním)
Paradoxně hodně lidí ani netuší, co vlastně zálohování znamená. Když si zkopírují fotky z telefonu, který na ně křičí, že má málo místa v paměti, do počítače a původní vymažou, jsou v klidu. Přece si udělali zálohu. Jenže ve skutečnosti jen přesunuli data na jiné místo, zálohování znamená vytvořit kopii dat. Principem tedy je mít minimálně dvě, ale raději tři a více sad dat. Aby v případně, kdy o jednu přijdete, jste mohli rovnou sáhnout po další. Mantrou zálohování je, že byste měli vždy dodržovat pravidlo 3-2-1. To znamená mít alespoň tři různé kopie dat, na dvou odlišných médiích a alespoň jednu z těchto kopií v jiné geografické lokaci.
Co to znamená? Především, pokud si data zkopírujete na stejný pevný disk, máte jistotu, že v případě problémů přijdete i o „zálohu“. Je tedy potřeba mít alespoň tři kopie dat, tedy opravdu všechno co máte, byste měli mít uloženo alespoň třikrát, tedy dvě zálohy (plus originál) jsou minimem. Dvojka znamená dva různé typy médií. Ideální je mít nejen dva různé flash disky, nebo SSD, ale opravdu odlišné typy – kombinujte třeba SD kartu s flash diskem, nebo třeba s klasickým plotnovým pevným diskem, a u důležitějších dat se nemusíte bát ani CD/DVD nebo třeba BluRay disku. Vypadá to možná trošičku de-mode, ale tahle média nabízí nejdelší trvanlivost.
Zbývá už jen jednička, tedy jedna odlišná geografická lokace. Ono totiž, v případě vloupání nebo ještě hůř požáru bude úplně jedno, že jste měli čtyři různé kopie dat na třech různých médiích, když byly všechny v šuplíku a celá místnost vyhořela. Jako druhá geografická lokace může zafungovat kancelář, domácnost nebo opačně. Alternativní volbou, alespoň pro část dat, zůstává potom cloud. Zejména v případě, že využíváte některou z placených verzí cloudových služeb k tomu získáváte další bonus. Jejich provozovatelé obvykle data zákazníků zálohují také.
Nikdo není nesmrtelný, ani elektronika
Špatná zpráva je, že i když budete dodržovat všechna pravidla, může se při tragické souhře stát, že o svá data přijdete. Pokud by se to ale stalo, běžte si honem vsadit Sportku. Pravděpodobnost, že vyhrajete první je totiž možná větší. Ale pozor, vaše šance na záchranu dat klesá v okamžiku, kdy svoje kopie uložíte na nevhodně zvolená média. Každé se totiž hodí na něco jiného, a hlavně, každé má jinou životnost.
Společnost Verbatim, která je v ukládání dat světovou špičkou, připravila velmi užitečný přehled. Základem pro zálohování jsou samozřejmě pevné disky. Dnes máme na výběr ze dvou typů (flashové) SSD nebo klasické disky s točícími se plotnami. SSD jsou dnes populárnější, jsou lehčí a jejich výhodou je absence všech mechanických částí. Vydrží tak i trochu drsnější zacházení. Má to ale háček, jejich cena je stále poměrně vysoká. A pokud byste zvolili například přenosný disk SSD Verbatim Store’n’Go, sice budete mít k dispozici až 1 TB, počítejte ale s trochu větší cenou. Klasické pevné disky naproti tomu nabízejí velmi výhodnou cenu za uložený megabyt. I v přenosné verzi Store’n’Go můžete mít k dispozici úložiště o velikosti až 5 TB, což už je docela zajímavý objem. Pro zálohování je také třeba počítat s tím, že SSD mají omezený počet zápisů, takže se jejich životnost odhaduje tam na 3 až 10 let. Hodí se tak spíše na rozšíření provozní ukládací kapacity, případně pro méně důležitá data. Oproti tomu klasické pevné disky by měly být dobře čitelné minimálně pět let, odhaduje se, že by to mělo být spíše 10.
Pro provozní zálohy lze s úspěchem využívat také flash disky, případně paměťové karty. V obou případech by životnost měla být, podle společnosti Verbatim, přibližně 3 až 10 let. Flash disky Store‘n’Go V3 vyrábí Verbatim v kapacitě až 256 GB, případně 128 GB (V3 Max). Ovšem verze Max nabídne rychlost zápisu až 70 MB/s a čtení 300 MB/s. Podobnou maximální kapacitu, tedy 256 GB, si můžete pořídit také na SD či Micro SD kartě. Výhodu je v obou případech nízká cena, SD karty mají navíc odolnost proti vlhkosti. Velkým plusem je samozřejmě skladnost a snadná přenositelnost. Nechat si kartu nebo flash disk se zálohou v šuplíku v kanceláři zase není takový problém.
Data na tisíciletí? Je tu MDisc
Když budete dnes uvažovat o zálohování, možná rovnou odmítnete optická média, tedy CD/DVD či Blu-Ray. Možná i proto, že dnešní notebooky už pro ně obvykle nemají ani slot či mechaniku. To se dá ale velmi jednoduše, a poměrně levně, vyřešit lehkou, přenosnou vypalovačkou. Může to být jen mírně přes centimetr tlustá krabička, vážící méně než průměrný současný mobil, jako třeba externí Blu-ray vypalovačka, s přehráváním řady Slimline, od Verbatimu.
Přenosná média pořád nabízejí naprosto unikátní poměr mezi skladností, cenou, objemem a trvanlivostí. Na špičku patří disky MDisc, které mají udávanou životnost delší než 1 000 let, tedy mnohem déle, než nás bude archivace většiny dat zajímat. Data na disku MDisc jsou vyryta do patentované anorganické vrstvy pro zápis, která nebledne ani neztrácí kvalitu. Díky tomu jsou odolné vůči povětrnostním vlivům, včetně světla, teploty a vlhkosti. Jde o nový typ disku, ale všechny aktuální optické mechaniky by si s nimi měli poradit. Další alternativou jsou samozřejmě Blu-Ray disky. Kromě klasických dvouvrstvých, s kapacitou 50 GB, nabízí Verbatim také BD-R XL, kde na tři vrstvy záznamu lze uložit až 100 GB dat. Pro menší objemy se skvěle hodí CD/DVD, které bodují hlavně nízkou cenou. Jejich životnost přitom prodlužuje patentovaná technologie AZO společnosti Verbatim.
