Analytik Gartneru Žarko Sumić představil na brífinku pro české a slovenské publikum vizi dalšího směřování energetiky – utility se podle Sumiće díky digitalizaci, rychlému rozmachu spotřebitelských energetických technologií a rostoucí distribuovanosti zdrojů promění z dodavatelů energií v provozovatele platforem pro sdílení energetických zdrojů.
Svět energetiky se mění: vlastnictví zdrojů zde, podobně jako v jiných odvětvích, již není jediným či primárním způsobem tvorby přidané hodnoty. Na jeho místo nastupuje Metcalfův zákon (síťový efekt), který se s postupující digitalizací šíří z virtuálního do fyzického světa – jeho klasickými příklady jsou obchodní modely založené na práci s informacemi (Uber, Airbnb) umožňující snadný přístup ke zboží a službám, tedy síťová (či sdílená) ekonomika.
„CET, tedy spotřebitelské energetické technologie, dosáhly vůči rozvodným sítím parity – znamená to, že dnes dává koncovým zákazníkům smysl stavět své vlastní zdroje namísto nákupu z rozvodné sítě,“ zdůraznil Dr. Sumić nejpodstatnější změnu paradigmatu. Není to ale pochopitelně změna jediná – zásadní roli v energetice hrají tzv. 4D-síly: Decentralizace (zejména rozvoj OZE), dekarbonizace (odstavení velkých „fosilních“ zdrojů), digitalizace (nové možnosti řízení, obchodování apod.) a demokratizace (zmíněný rozvoj CET).
To vše povede podle Sumiće k zásadní proměně rozvodných sítí – toho jak jsou provozovány a zejména monetizovány: „Rozvodné sítě se stanou fyzickou infrastrukturou pro digitální byznys utilit – internet energií, tedy digitálně zprostředkovaný model dodávání energie pracující na otevřené infrastruktuře, podobně jako internet.“ Provozovatelé distribučních sítí se podle Sumiće v takovém modelu stávají ekvivalentem logistické firmy odpovědné za fyzické dodání elektronů nakoupených v prostředí online platformy. Mění se také cenový model – namísto nákladů navýšených o marži vychází z reálné ceny za dodání elektřiny a příplatku za „hustotu provozu“, tedy podobně jako u služeb typu Uber.
Na straně dodavatelů může jít o komunity či tzv. prosumery s vlastním OZE, například solárním systémem, kteří hledají atraktivnější uplatnění svých přebytků, než je prostý výkup (zejména v případě omezení či ukončení dotací). Na straně zákazníků jednoduše ti, kdo mohou na novém způsobu nákupu energií vydělat (ušetřit) – včetně velkých komerčních či průmyslových odběratelů. Prvními provozovateli platforem se pak nejspíše stanou hráči, kteří již provozují digitální platformy v jiných segmentech – zejména tzv. digitální obři. Vše ale pochopitelně závisí také na vývoji v regulatorní oblasti – jedním z prvních míst, kde už o změnách předpisů a pravidel, jež by podobný model umožnily uvažují, je podle Dr. Sumiće americký stát New York.
