V prvním článku jsem se věnoval nástrojům Endpoint Detection and Response (EDR) určeným pro včasnou detekci útočníka na koncových zařízení. U koncových zařízení ještě zůstaneme a podíváme se na další nástroj určený pro bezpečnostní monitoring, a to Data Lost Prevention/Protection (DLP).
Jak je z názvu patrné, jedná se o nástroj primárně určený pro identifikaci a ochranu citlivých dat před jejich zcizením, ztrátou nebo vyzrazení vlivem chyby. Tentokrát ovšem nikoliv ze strany externího útočníka, ale z řad vlastních zaměstnanců. Ať už se na problematiku kybernetické bezpečnosti podíváme z jakéhokoliv pohledu, zaměstnanec vždy představuje jedno z největších bezpečnostních rizik. Od přírody jsme omylní a jsme nastavení tak, že pro nás vždy volíme nejsnazší cestu. K bezpečnostnímu incidentu ze strany zaměstnanců dochází nejčastěji z důvodů neznalosti, chybovosti nebo obcházení bezpečnostních politik. Všechny případy však vedou k výše zmíněné ztrátě dat.
DLP je vhodné pro společnosti, které vlastní informace, jejichž charakter splňuje definici citlivých, a tudíž neveřejných informací. Může se jednat o osobní data zákazníků, výrobní know-how nebo jakékoliv jiné neveřejné či utajované informace, jejichž ztráta by společnost ohrozila reputačně nebo ekonomicky, případně by přivodila sankce za porušení legislativních nařízení.
Co je DLP?
DLP monitoruje pohyb dat a chování uživatelů na koncových stanicích a serverech. Není tomu tak dávno, kdy se zejména jednalo o řešení provozovaná na infrastruktuře dané organizace. Dnes není výjimkou, že řada vendorů poskytuje DLP jako službu, a to včetně integrace do cloudu a napojení na služby, jako jsou Microsoft 365. Stává se to spíše standardem.
Součástí většiny z nich je i pokročilý monitoring chování uživatelů, který pomáhá v dokreslení situace a umožnuje vyhodnocovat dění v organizaci v širších souvislostech. Jsou to především informace o způsobu využívání aplikací, přístupy k webovým stránkám a další oblasti činností uživatele, které bývají doplněny o vyhodnocení efektivity. Jedná se mocné nástroje, které poskytují podrobné informace o chování zaměstnanců. To je také důvodem, proč DLP patří mezi nejhůře prosaditelná řešení v oblasti bezpečnostního monitoringu. Jeho nedílnou součástí je i restriktivní část postavená na pravidlech, která brání uživateli nakládat s citlivými dokumenty v rozporu s bezpečnostní politikou organizace.
Na druhou stranu, výstupy z DLP poskytují oddělení bezpečnosti podrobné informace o pohybu citlivých dat a nakládání s nimi. V rámci bezpečnostního dohledu se jedná o další cenný zdroj logových informací.
Jak DLP funguje?
Základní rozdělení DLP je na kontextová a kontentová řešení. Následně dle principu, jak se definují bezpečnostní politiky, na rule based a řešení využívající strojového učení. Klasická DLP jsou postavena na tvrdých pravidlech definovaných administrátorem tzn. rule based řešení. Monitoring činnosti uživatele probíhá prostřednictvím instalovaného agenta na koncovém zařízení, který zároveň zajišťuje restrikce. Integrace s operačním systémem je velmi úzká a DLP jej zásadním způsobem ovlivňuje. Což může mít dopad na celkový výkon systému, a to v závislosti na nastavených detekcích. V následující části se zaměříme na oba typy řešení DLP.
Kontextová DLP jsou postavená na sledování pohybu dat vně organizace/systému. Snaží se hledat kontext a neřeší samotný obsah dokumentů. Typickým příkladem je sledování složky uložené na interním file serveru. Přístup zaměstnance je zaznamenán včetně kompletní informace, k jakému dokumentu přistupuje. Při pokusu o jeho vynesení z organizace (USB, E-mail, IM, upload na WWW) je vygenerován alert, nebo je daná operace zakázána.
Výhodou kontextového řešení je snazší implementace v rámci organizace a menší nároky na výkon koncových zařízení. Nevýhodnou je možnost sledovat pohyb jen zvenčí.
Kontentová DLP řeší i obsah dat. Umožnují v datech vyhledávat citlivé informace, jako jsou různé osobní údaje, klíčová slova nebo složitější výrazy. Následně je již princip stejný, jako u kontextového DLP, tedy při porušení stanovené politiky je akce zaznamenána či rovnou zablokována.
Velmi důležitá je schopnost provést audit citlivých dat a jejich označení (tagování). Kvalita této funkce by měla být rozhodujícím parametrem při výběru vhodného řešení. Kvalitní klasifikace dat je kamenem úrazu v mnohých společnostech, bez ní nelze DLP kvalitně naimplementovat a úspěšně provozovat. Těžko budete kontrolovat něco, co je všude a co nejste schopni identifikovat.
Schopnost označení citlivých dat naopak zásadně ovlivňuje vynucování restrikcí. Značka je součástí daného datového souboru a obsahuje informace o jeho citlivosti a povolených způsobech zacházení např., zda tento soubor smí být uložen mimo vyznačené úložiště nebo zaslán na externí e-mail či uložen na výměnné zařízení.
Z výše uvedeného je zřejmé, že kvalitní implementaci není možné provést za několik málo pracovních dní. V rámci větších organizací se bavíme o horizontu několika měsíců. Je nutné si uvědomit, že samotnou distribucí agentů to nekončí, ale podstatná část práce je procesní a promítá se do bezpečnostních politik.
Vzhledem k náročnosti konfigurace jednotlivých pravidel (není myšleno klikání v produktu, ale namapování na procesy organizace) se vývoj vendorů upíná směrem ke strojovému učení a automatizaci pravidel na základě vyhodnocení předchozího chování uživatelů. Viz rozdělení dle způsobu uplatňování bezpečnostních politik výše. Pěkným příkladem rozdílu je sledování pohybu dat na externích zařízeních, kdy je sledován způsob používání zařízení uživatelem. V klasickém DLP administrátor vytváří pravidla definující firemní externí zařízení a nastavuje hraniční hodnotu např. na množství uložených citlivých dat, nebo množství osobních údajů, které obsahují. Nevýhodou je detekce závislá na osobním pocitu podpořená zkušeností a znalostí organizace.
DLP používající metod strojového učení uživatele sleduje v delším časovém horizontu a zohledňuje množství parametrů jako je typ zařízení, četnost používání, objemy dat, typy dat, množství údajů a čas, kdy uživatel danou operaci provedl. V případě, že se uživatel odchyluje od obvyklého chování, tak systém generuje alert. Odpadají tak pevná pravidla, která lze znalým uživatelem obcházet, a uživatel se není schopen pohybovat pod úrovní radaru. Nevýhodou je nemožnost úpravy automatizovaných pravidel obsluhou a závislost na kvalitě detekcí dodaných výrobcem.
Závěrem. V rámci implementace je nutné kvalitně odpracovat všechny části projektu, od klasifikace dat, technického návrhu až po procesní rovinu. V opačném případě systém slouží jako nástroj sledování činnosti uživatelů na webových stránkách a z pohledu bezpečnostního monitoringu je bezcenný.
DLP v rámci bezpečnostního dohledu nevyžaduje takové zdroje jako EDR, ale vyrovnává to v rámci implementace. Je vhodné zejména pro organizace pracující s citlivými daty a primárně již neplatí, že se musí jednat o velké korporátní společnosti, jak tomu bylo dříve. Z pohledu bezpečnostního dohledového centra se jedná o další zdroj logů, který zapadá do konceptu komplexního bezpečnostního monitoringu.
Mgr. Jan Kozák, Projektový manažer ve společnosti AXENTA a.s.
