Na jaře EA nečekaně oznámilo nenápadnou hříčku v podobě akční týmové vybíjené v městském prostředí, která slibovala nekompromisní souboje dvou týmů házejících po sobě jeden míč za druhým. Od EA jsem ovšem příliš nečekal. Přece jenom jde o společnost, jejíž pověst v posledních letech klesá rychleji než trezor plný kamení k mořskému dnu. Překvapivě ale v tomto titulu nenajdete tlak na mikrotransakce nebo zabugované mechaniky a Knockout City tak přináší poměrně příjemnou hratelnost, v níž se s kamarády rozhodně na pár hodin zabavíte.
Vybít, vychýlit, vyklonit, vyhnout a vybít!
Knockout City začíná jednoduchým, ale přesto propracovaným tutoriálem, který vás naučí všechny podstatné prvky, které vám budou v budoucím hraní k dispozici, abyste mohli eliminovat ze hry soupeře. Postupně vás provede od základních mechanik až ke komplikovanějším hodům, různým typům míčů a dalším fintám, s jejichž pomocí můžete likvidovat větší množství nepřátel nebo si třeba pomáhat s parťáky. Za tak vydařený tréninkový program by se nemusel stydět ani sám Patches O’ Houlihan.
Samozřejmě můžete tréninkovou pasáž přeskočit, ale rozhodně to nedoporučuji. Ve hře budete potřebovat znát každou dostupnou fintu, abyste se byli schopní srovnávat se soupeři a za to té půl hodinky strávené tutoriálem rozhodně stojí.
Vzhůru do bitvy
Když už za sebou máte tutorial, můžete se vydat do ostrých bojů. Ve hře je k dispozici několik režimů, v nichž se budete mít vždy jeden a ten samý cíl. Trefovat soupeře míčem. Někdy v týmu, jindy po vybití budete muset třeba ještě posbírat předměty, které vám připíší body. Princip ale vždy zůstává stejný, jednoduchý a naprosto jasný. Zasáhněte soupeře míčem tak, aby ho neodrazil, nebo nechytil. Zní to prostě a jednotvárně? Na první pohled se to tak opravdu může zdát, ale Knockout City z tohoto principu dokáže vytěžit překvapivě hodně.
Základem vašich bojových dovedností jsou různé typy hodů a jejich ovládání. V první řadě je zde klasický hod přímým směrem, který pro vaše soupeře upřímně nebude příliš překvapivý a šance na jeho chycení jsou poměrně velké. Pak ale na scénu přicházejí dva pokročilejší hody – točený a lob. V případě obou typů hodů volíte to, jak balón na soupeře vrhnete stisknutím tlačítka před zahozením míče. Točený hod dokáže obletět překážky a díky tomu můžete poslat k zemi třeba nepřítele, který se mylně domnívá, že v úkrytu za rohem je v bezpečí. Podobný efekt, ale v jiném směru má potom lob, který zase dokáže poslat míč přes vysoké překážky a na vaše nepřátele tak dopadne hněv takřka z nebes. U všech typů hodů ještě nabíjíte energii délkou držení tlačítka pro hod. Čím více energie, tím prudší hod.
Už několikrát jsem výše také zmiňoval odrážení či chytání míčů. To budou vaši nejlepší přátelé, když se ocitnete v opačné situaci – v defenzivě. Pokud se bráníte soupeři, bude klíčové se míčům vyhýbat rychlými výpady. Ty, pokud je provedete správně, dokáží míče i odrážet. Potom je zde ještě možnost míč chytit a díky tomu ho navíc nabitý větší energií mrštit po soupeři. Podobného efektu můžete docílit také tím, že si v týmové hře budete míč se spoluhráči přihrávat mezi sebou. Taktika a sehranost tak rozhodně budou hrát důležitou roli.
Aby to nebylo tak jednoduché, jsou ve hře ještě různé typy míčů. Jeden z vás udělá nemilosrdného snipera, který prudkou ranou sundá nepřítele přes půl mapy, jiný vás zbaví gravitace. A nebo se míčem můžete stát vy. Pokud tak učiníte a chopí se vás parťák, bude z vás zničující bomba, která nadělá fašírku ze všeho v okolí vašeho dopadu. Dostanete pár vteřin na nasměrování svojí cesty k zemi a při správném provedení se už pak můžete jenom radovat z knockoutovaných nepřátel.
Z pravidel samotných se potom ještě sluší zmínit, že hra má mírný nádech kombinace battle royale s deathmatchem. Pokud se totiž se soupeři příliš dlouho nebudete schopní knockoutovat, začne se vytvářet smrtící zóna, která nakonec utvoří v aréně pouze maličký prostor, na němž už prostě někdo prostě musí padnout a nebo být mimo bezpečnou zónu tak dlouho, že prohraje.
Rozmanitosti není nikdy dost
Knockout City nabízí poměrně širokou škálu editací vzhledu vaší postavičky a to především díky velkému výběru různých aspektů. Je tak velmi pravděpodobné, že narazíte na někoho se stejnými vlasy. Se stejnou bundou, nebo třeba gesty. Narazit ale na někoho, kdo má téměř vše stejné? Takřka nemožné. Za pochvalu stojí také fakt, že zde vás opravdu EA nebude tlačit do mikrotransakcí, jak bývá zvykem. Hraním si v pohodě zvládnete získat většinu předmětů, po kterých vaše srdce zatouží.
Tady ovšem rozmanitost končí. Počet map je zatím minimální a ačkoliv jsou režimy zábavné a trošku se mezi sebou liší, chybí něco, co by prostě dodalo hře pocit, že vlastně jenom pořád dokola nenaskakujete do toho samého. Což je opravdu škoda, protože i přesto, že Knockout City skvěle baví, dělat totéž pořád znovu se po čase prostě vždycky zají. Budeme tak doufat, že hra si udrží dostatečně dlouhodobou podporu vývojářů na to, aby se do ní přidaly i další možnosti, jak trávit čas a nemuseli jste vybírat jenom mezi řežbou, ve které pouze vybíjíte soupeře a tréninkovou zónou.
Po grafické stránce není moc co vyčítat. Jemně komiksový styl zde sedí opravdu pěkně a efekty, které dělají postavičky i míče dávají poměrně jasně najevo, co se zrovna na bojišti děje. Pochvalu zaslouží i zvukové zpracování, díky kterému si opravdu připadáte jako v kompetitivní hře a sluchátka budou vaším nejlepším kamarádem při snaze dosahovat nejlepších výsledků. Určování směrů, balanc efektů, zvuků okolí a hudby je vyladěný do posledního decibelu. Vývojáři zde byli opravdu precizní. Jediné co trošku kazí dojem je po chvíli komentátor, který se snaží znít pohodově, ale ve skutečnosti je dost generický.
Verdikt
Knockout City je velmi povedený a svěží kousek hraničící s žánrem battle royale, který má i do budoucna velmi slušný potenciál. Jeho plnění se bude odvíjet především od toho, jak moc si hra dokáže udržet hráče a budovat komunitu. Start byl díky tomu, že se dá na hru naskočit zdarma, poměrně vydařený a my doufáme, že v něm bude Knockout City i nadále pokračovat. Byla by škoda, kdyby hra skončila v zapomnění.
Plusy:
Zábavná a svižná hratelnost
Výborné zpracování zvuku
Výcvikový režim
Podařené mechaniky
Mínusy:
Rozmanitost map
Chybí více režimů
Otravný komentátor
Hodnocení 8/10
Martin Havel
Obrázky: ea.com, playstation.com
Zdroj: Gamers Generation
