Návrat Psychonautů na obrazovky byl jednou z největších událostí posledních let pro milovníky hopsaček a navázal na úspěšné návraty sérií jako Crash Bandicoot, Ratchet & Clank či Spyro. Razputin se vrací v podobné formě, v jaké si ho můžeme pamatovat z 16 let staré hry, s humorem a cestičkou do vaší mysli.
Uvnitř lidské hlavy
Druhý díl Psychonauts začíná s Razputinem a jeho kolegy, kteří se snaží zjistit, kdo se pokusil unést jednoho ze slavných Psychonautů. Sám aktér únosu totiž nemohl takový plán zosnovat sám a vy se budete postupně snažit zjistit, kdo za tímto zlotřilým pokusem stojí. Razputin se stane internistou u Psychonautů a bude muset prokázat, že si svoji pozici zaslouží. Že dokáže být užitečný a napravovat problémy, jejichž hromada začíná nemile růst.
Hlavní linka příběhu až překvapivě dobře funguje jako špionážní detektivka i sama o sobě. Jasně, vše se více či méně dá předvídat, opravdu vás nečeká nějaký zásadní mind blow, ale pro hopsačku tohoto typu jde o více než dostačující kulisu. Ani na chvilku jsem se v průběhu hry nenudil při cutscénách a velkou zásluhu na tom má mimo jiné i skvělý humor, který najdete takřka na každém kroku. Vývojáři z Double Fine se zde opravdu vyřádili a pro našince je jenom trošku škoda, že se musí spoléhat na své angličtinářské dovednosti. Hráči se slabší znalostí angličtiny tak možná nebudou občas prožívat tak zábavné momenty jako ti, kteří pochytí opravdu vše.
Špionské ústředí plné skrytých pokladů
Další velkou sílu Psychonauts 2 vidím v tom, jak parádně je vytvořený jejich hub, který vás provádí dobou mezi úrovněmi. Upřímně je snad až příliš skvělý. Osobně jsem se několikrát přistihl, jak jsem se snažil objevit každé jeho zákoutí. Každou píď, která by mohla skrývat nějaký další předmět sloužící k vylepšení Razových dovedností a nemohl jsem se absolutně odtrhnout. „Ještě zjistím, jak se dostat k téhle kartičce. A taky k tomu dítěti…“ říkal jsem si hodně často a neustále hledal další důvody, proč ještě chvíli věnovat hledání poschovávaných bonusů.
Právě dosahování bonusů dělá hub tak nesmírně zábavným. K některým se dostanete naprosto snadno, je to úplná samozřejmost, ale jiné vás nechají alespoň chvíli se zastavit a dumat nad tím, jak se k němu vlastně dostat. Postupně v něm navíc odemykáte nové možnosti i oblasti a budete se tak neustále posouvat nejen úrovněmi, ale i právě touto základnou, která skrývá hromadu příjemných výzev.
Když už potom zavítáte do levelů, každý z nich je naprosto odlišný. Jediná mysl nevypadá podobně, jako ta někoho jiného a tematické zpracování skvěle designovaných levelů dělá z Psychonauts 2 opravdu fantastickou podívanou. Upřímně nápaditější level design v posledních letech předvedli snad jenom vývojáři ze Sumo, když tvořili Sackboy: A Big Adventure.
Minimální pokrok funguje až překvapivě dobře
Po stránce hratelnosti jsou Psychonauts 2 něčím, co vás na první pohled upoutá podobností k prvnímu dílu. Hra se chová extrémně podobně, představuje velkou část stejných nepřátel a víte co? Vůbec jí to nevadí. Nestydí se za to a pro to má jednoduchý důvod. Vůbec nemusí. Funguje to totiž více než dobře.
Raz má ve svém arzenálu několik dovedností, které mu pomohou vypořádat se s nebezpečím mysli lidí a také je může využívat k překonávání překážek, které mu stojí v cestě. Můžete tak používat například telekinezi, dívat se na svět pohledem druhých, nechávat věci vzplanout, nebo třeba propojovat myšlenky a vytvářet tak v mysli lidí nová spojení a vnuknout jim své vlastní nápady.
Variabilita nepřátel není zrovna rozmanitá najdete zde jenom pár tipů postaviček a ačkoliv reagují různě na různé druhy útoků, během chvíle budete mít vždy dobojováno s vítězným koncem. Bossové jsou také poměrně jednoduší a ničím výrazně nevyčnívají. Máte-li tak rádi výzvu a očekáváte spoustu umírání, vrhněte se radši třeba na Crashe Bandicoota. Zážitek Psychonauts 2 je o něčem zcela jiném.
Ke změnám příliš nesahá ani grafické pojetí. Ano samozřejmě je vše hezky vyhlazené, aby to působilo jako hra současné generace konzolí a pokrok oproti 16 let starému prvnímu dílu je logicky znát. Že by ovšem šlo o nějaký technický majstrštyk, to se říct nedá. Grafika je obecně poměrně jednoduchá, její samotný styl nelze označit za vyloženě unikátní, ale vaše oko rozhodně neurazí. Příjemný je také hudební doprovod, který vám alespoň ze začátku dokáže vyčarovat opravdový pocit, že zažíváte přesně to, co hlavní hrdina. Ať už je to pobíhání zmatenou myslí, nebo poklidné prohledávání základny. Po nějaké době se ale může trochu ohrát, skladby se totiž neustále opakují, především v hubu, kde strávíte nejvíce času.
Verdikt
Psychonauts 2 jsou vynikajícím navázáním na hopsačku ze staré školy, které potěší především hráče, co mají v lásce trošku podivný humor. Absurdní situace v kombinaci s hratelností bez zásadních škobrtnutí dělá ze hry až překvapivě dobře fungující kousek i přes poměrně malý posun v poměru k tomu, jak dlouho jsme na Psychonauts 2 čekali. Takových her bychom ale určitě chtěli vidět více a pokud máte k dispozici Game Pass, je pro vás tato pecka prakticky povinností.
Plusy
Výborné vyprávění a dialogy
Zábavná explorace a vedlejší úkoly
Skvělé postavy
Level Design
Mínusy
V některých aspektech malá rozmanitost
Sem tam malé nemotornosti v ovládání
Hodnocení 9/10
Martin Havel
Obrázek: Xbox.com, vlastní
Zdroj: Gamers Generation
