Dnes je to jen vědecký projekt, ale mohl by se dostat na místo, kam elektromagnetické signály nedokážou.
Vědci z University of Lancaster úspěšně použili neutrony pro bezdrátovou komunikaci, což potenciálně nabízí alternativu k elektromagnetickým vlnám používaným ve stávající bezdrátové komunikaci včetně Bluetooth a Wi-Fi.
Vědci použili záření z jaderného zdroje a kolimátoru, aby vytvořili pulzní zdroj, na který by bylo možné vkládat data, v demonstraci, do které se zapojil i slovinský institut Jožefa Stefana. Pokud by tato technika měla být použita v komunikaci, vyžadovala by integrovaný pulzní zdroj – což již dříve ukázala skupina ze Sandia National Labs v USA.
Nukleární varianta konektivity
V článku autoři poznamenávají, že „rychlé neutrony se významně šíří ve volném prostoru s interakčními vlastnostmi, které výrazně kontrastují s vlastnostmi elektromagnetického záření“, a dodávají, že jejich demonstrace „nastavení jaderného přístrojového vybavení určeného k přenosu digitálně kódovaných informací pomocí rychlých neutronů“ ukazuje jejich potenciál jako média pro bezdrátovou komunikaci „pro aplikace, kde konvenční elektromagnetický přenos buď není proveditelný, nebo je ze své podstaty omezený“.
Není divu, že neutrony byly přehlíženy jako komunikační médium, tvrdí autoři, vzhledem k tomu, že jsou z důvodu bezpečnosti vysoce regulovány, často produkují sekundární gama záření a koherence paprsků se může rychle rozpadnout kvůli rozptylu.
Navzdory tomu se skupině podařilo posílat a přijímat signály zakódované v ASCII, včetně písmen a náhodných čísel, pomocí modulací jejich pulzního zdroje.
Výsledky nebudou v brzké době zabudovány do mobilních zařízení, protože se zdá, že tento experiment byl poněkud pomalý a těžkopádný: radioaktivní zdroj californium-252 musel být uchováván v kubickém metru ocelové nádrže plné vody a systému trvalo 84 sekund, než přenesl čtyřbitové slovo, což dává rychlost asi 0,05 bps.
Autoři však poznamenali, že v poslední době došlo k vývoji ve výrobě a manipulaci s neutrony, což by mohlo být praktičtějším zdrojem. V roce 2012 tým v Sandii oznámil výrobu takzvaného „neutristoru“ – tranzistorového pulzního neutronového zdroje zabaleného do plochého počítačového čipu o rozměrech 1,54 cm x 3,175 cm a tloušťce 0,3 cm. Neutristor produkuje své pulsy v polovodičovém systému, který vytváří své neutrony srážkou těžkých izotopů vodíku – vystřelováním iontů deuteria na terč zatížený tritiem pomocí urychlovacího napětí 15 kV až 20 kV. Produkované pulsy trvají přibližně 0,5 mikrosekundy a obsahují přibližně deset neutronů a lze je tvarovat pomocí čočky, aby vytvořily plochý iontový paprsek.
Tým Lancaster / Jožef Stefan naznačuje, že neutronová komunikace by mohla být užitečná v prostředích, kde nelze použít elektromagnetické záření a kde nelze vést kabely – například při práci přes stínění jaderného reaktoru nebo přepážky na palubách lodí a ponorek: „V kritických scénářích, jako je integrita kontejnmentů reaktoru a kovových kleneb a přepážek v námořních strukturách, může být důležité minimalizovat počet prostupů, které se provádějí přes takové kovové konstrukce pro komunikační kabely.”
Zdroj: datacenterdynamics.com
@RadekVyskovsky
Zdroj: NETGURU NETWORK NEWS
