Patrik Sodoma - SoftwarePro

Profitujte se softwarem z druhé ruky

SoftwareProS nákupem firemního softwaru jsou spojené nemalé finanční výdaje. Bohužel ne vždy jsou vynaložené efektivně. Za licence lze totiž významnou měrou ušetřit až 70 %, a tím získat prostředky pro další podnikání. Proto jsme se zeptali Patrika Sodomy, Sales Director for Czech Republic ze společnosti SoftwarePro, jak toho docílit a na čem profitovat.

Můžete nám přiblížit, jak lze ušetřit za nákup softwaru?

Každý software je distribuován v různých edicích. Edice pak definuje cílovou skupinu uživatelů a z části také vlastnosti produktů. S tím je úzce spjatá cena softwaru. Firmy jsou zpravidla zvyklé pořizovat firemní software zcela nový. To je logický zažitý krok, avšak dnes už na to lze jít i jinak. Díky možnosti zakoupit software z druhé ruky, totiž získává významnou finanční úsporu. Tyto licence jsou přitom zcela legální a platí na ně vše, co na běžný software kupovaný přímo od výrobce či distributora.

Pro koho je tato nová možnost určená?

Dalo by se říci pro každého – využít ji může jak běžný spotřebitel, tak OSVČ, či firma. Našim typickým zákazníkem je kterákoliv malá, střední či velká firma, ale i korporace, ve které nákup softwarového vybavení neberou na lehkou váhu a před nákupem samotným aktivně zjišťují všechny dostupné, legální možnosti pořizování potřebných softwarových licencí. Po správném identifikování reálných potřeb (co od softwaru vyžaduji) může výběr druhotné licence znamenat značnou úsporu nákladů na software. Takovým způsobem je možné zakoupit jak aktuální, tak například i o generaci starší verze softwaru, kde je pochopitelně úspora ještě větší.

Jak dlouho tento způsob existuje?

Nový trh se začal formovat v roce 2012 na základě nařízení Soudního dvoru Evropské unie (SDEU). Ten rozhodl, že druhotná licence softwaru je běžná legální licence, která už někdy mohla být použita, nebo byla součástí hardwaru, se kterým používána není. Obchodování s takovým softwarem se však řídí striktními pravidly, jak je stanovil SDEU. Rozsudek zní jednoznačně: „Tvůrce programového vybavení nemůže bránit dalšímu prodeji svých použitých licencí“.

Jak si tento trh vede v Česku?

Neexistují žádné oficiální statistiky, které by to doložily. Pouhým odhadem jde však o desítky až stovky milionů korun. To je zdánlivě dost velké rozpětí, ale samotný trh si musíme ještě rozdělit pomyslně čarou. Na jedné straně se jedná o prodejce, kteří se specializují pouze na prodej licencí určených pro jednotlivce (krabicové, elektronické a OEM licence), a na druhé straně prodejce specializující se na prodej objemových licencí neboli multilicencí, které jsou určeny pro komerční využití. Na západních trzích to jsou potom miliony eur.

Co vše lze koupit?

Rozhodnutí SDEU se týká softwaru obecně. Konkrétně specifikuje, že tvůrce programového vybavení nemůže bránit dalšímu prodeji svých ‚použitých licencí‘. Toto se týká jak licencí umožňujících užívat programy stažené z internetu, tak licencí šířených na hmotných médiích. Teoreticky tak z právního hlediska omezení nejsou.

Jak na tom může firma tedy konkrétně vydělat?

Investice do softwaru jsou nemalé. Vybavit středně velkou firmu správným softwarovým vybavením přijde i na stovky tisíc korun. A co teprve velké firmy, úřady, záchranné a další složky, tedy státní instituce a zdravotnické zařízení. V případě nových licencí zatíží rozpočet na dlouhá léta, přičemž efekt nemusí být kýžený. Jiná situace nastává v případě, kdy jsou využity multilicence, a především výhody spočívající v nákupu druhotných softwarových multilicencí. Použité licence oproti novým přinášejí výraznou úsporu i díky pravidlu, že čím starší verze se koupí, tím více procent lze ušetřit.

Můžete být konkrétnější?

Reálným příkladem může být nákup licencí kancelářského balíku pro deset počítačů. V případě nových licencí nedojde k žádné finanční úspoře, avšak u licencí z druhé ruky lze ušetřit téměř 40 %. Jen o generaci starší multilicence už přináší skoro 50% úsporu oproti předešlé verzi softwaru. O dvě generace starší verze tohoto produktu potom ušetří dokonce více než 70 % z firemního rozpočtu. To se dále může ještě znásobit, pokud dojde k uzavření rámcové smlouvy a prodeji ve firmě nepotřebného softwaru. Klíčem k nemalým úsporám je v tomto případě efektivní rozpoznání reálné potřeby uživatelů počítačových programů. Není vždy potřeba nakupovat nejnovější a nejdražší verzi, což je přímo u distributora výrobce jediná možnost.

Kdo takto již šetří?

Soukromé firmy nezřídka sahají po o generaci starších programech za výhodnější ceny, přičemž podpora od výrobce i bezpečnostní aktualizace k produktům funguje stejně. Životní cyklus každé verze softwaru je v závislosti na produktu přibližně deset let, přičemž nová vychází každý rok až tři roky. Zda je nutné používat nejnovější verze softwaru, pomůže ozřejmit odpověď na otázku: „Jsou využívány všechny funkcionality, které mi přináší nová verze?“ Standardem je kupovat nejnovější výrobky. Jdou s dobou, tím pádem mají všechna potřebná vylepšení. Zároveň však nikdo neřekl, že jsou potřeba. Je to podobné jako se smartphonem, jehož uživatel také reálně nevyužívá všechny funkce, které přístroj nabízí.

Proč by tedy firmy měly druhotný software kupovat?

Ve firmách je softwarové vybavení potřeba zejména kvůli zpracování dat, vytváření dokumentů či komunikaci se zákazníky. Musí být legální, kompatibilní s hardwarovým vybavením a v neposlední řadě by měl mít aktivní podporu výrobce k používané verzi. Všechny tyto atributy splňuje i použitý software od specializovaného prodejce, navíc přináší úsporu, kterou je možné investovat do dalšího rozvoje podnikání nebo která šetří státní kasu.

Napsat komentář